|
|
Rozvoj soběstačnosti u pacientů s hydrocephalem
Brindová, Jana ; Tomová, Šárka (vedoucí práce) ; Nikodemová, Hana (oponent)
Bakalářská práce nazvaná Rozvoj soběstačnosti u pacientů s hydrocephalem, je rozdělena do dvou částí. První část obsahuje teoretické zpracování tématu. Je zde rozebrána problematika hydrocephalu a problematika soběstačnosti v jednotlivých oblastech sebepéče. U hydrocephalu se autorka nejdříve detailně zabývá anatomií mozkových komor a vznikem, složením a cirkulací mozkomíšního moku. Následuje podrobné pojednání o podstatě samotného onemocnění, jeho druzích, příčinách, příznacích, diagnostice a léčbě. Konečně je zde rozebrána i kvalita života pacientů s tímto onemocněním. V oblasti soběstačnosti se autorka zaměřila na samotný pojem soběstačnosti, přičemž začíná obecným výkladem a souvisle přechází k popisu jeho jednotlivých aspektů s ohledem na pohyb a pohybovou aktivitou pacienta, jeho hygienu a oblékání, vyprazdňování moče a stolice a výživu. Druhá část práce je pojata jako empirická. Je zde zaznamenáno, co bylo zjištěno pomocí dotazníkového šetření. Autorka zkoumá, zda došlo u pacientů po operaci ke zlepšení v konkrétních oblastech soběstačnosti, a pokud ano, v jakém rozsahu. Zkoumanými oblastmi soběstačnosti jsou soběstačnost při jídle, hygieně, vyprazdňování, chůzi a oblékání. Z prováděného průzkumu je zřejmé, že léčba hydrocephalu má pro pacienta velký význam a že téměř u všech respondentů...
|
|
|
Rozvoj soběstačnosti u pacientů s hydrocephalem
Brindová, Jana ; Tomová, Šárka (vedoucí práce) ; Nikodemová, Hana (oponent)
Bakalářská práce nazvaná Rozvoj soběstačnosti u pacientů s hydrocephalem, je rozdělena do dvou částí. První část obsahuje teoretické zpracování tématu. Je zde rozebrána problematika hydrocephalu a problematika soběstačnosti v jednotlivých oblastech sebepéče. U hydrocephalu se autorka nejdříve detailně zabývá anatomií mozkových komor a vznikem, složením a cirkulací mozkomíšního moku. Následuje podrobné pojednání o podstatě samotného onemocnění, jeho druzích, příčinách, příznacích, diagnostice a léčbě. Konečně je zde rozebrána i kvalita života pacientů s tímto onemocněním. V oblasti soběstačnosti se autorka zaměřila na samotný pojem soběstačnosti, přičemž začíná obecným výkladem a souvisle přechází k popisu jeho jednotlivých aspektů s ohledem na pohyb a pohybovou aktivitou pacienta, jeho hygienu a oblékání, vyprazdňování moče a stolice a výživu. Druhá část práce je pojata jako empirická. Je zde zaznamenáno, co bylo zjištěno pomocí dotazníkového šetření. Autorka zkoumá, zda došlo u pacientů po operaci ke zlepšení v konkrétních oblastech soběstačnosti, a pokud ano, v jakém rozsahu. Zkoumanými oblastmi soběstačnosti jsou soběstačnost při jídle, hygieně, vyprazdňování, chůzi a oblékání. Z prováděného průzkumu je zřejmé, že léčba hydrocephalu má pro pacienta velký význam a že téměř u všech respondentů...
|
|
|
Ošetřovatelská péče u pacienta s polytraumatem
SKLÁŘOVÁ, Lucie
Polytrauma je současné poranění nejméně dvou tělesných systémů. Na jednotce intenzivní péče je pacient s polytraumatem kvůli hrozícímu selhání jednoho či více orgánů, případně systémů. Ošetřování pacienta je proto systematické, kontinuální a součástí je monitorování stavu a saturace základních potřeb. Ošetřovatelská péče na JIP je závislá na jeho zdravotním stavu a neustále se mění. Sestra většinou přebírá veškerou péči o pacienta a ten na ní bývá závislý. Sestra proto musí znát všechny pacientovy potřeby a zajišťovat je s ohledem na jeho soběstačnost. Soběstačnost je míra samostatnosti člověka při vykonávání denních činností. K jejímu hodnocení se využívá Barthelův test základních všedních činností. V literatuře se jako identický pojem využívá sebepéče. Ta označuje samostatné vykonávání denních aktivit. Empirická část bakalářské práce je zaměřena právě na soběstačnost, sebepéči a aktivizaci pacienta. Cílem výzkumu je zjištění rozdílu v rozsahu poskytované péče u pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce v souvislosti s mírou sebepéče. K naplnění cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. Výzkumné otázky zněly: ,,Jak posuzují sestry soběstačnost pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na JIP?? K zodpovězení otázek a ke zjištění cíle byl použit kvalitativní výzkum pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výzkum byl prováděn na traumatologické JIP a na standardním oddělení. 5 sester a jedna pacientka byli z JIP a dalších 5 sester a dva pacienti byli ze standardního oddělení. Na první výzkumnou otázku byly odpovědi všech respondentů totožné. Hodnocení soběstačnosti pacienta probíhá pomocí Barthelova testu. Odpovědi skoro většiny dotázaných poukazují na to, že tento test je nepraktický a nevyhovující. Výsledky druhé a třetí výzkumné otázky můžeme shrnout do jednoho závěru. Vzhledem k faktu, že sestry z JIP a ze standardního oddělení se vyjadřovaly shodně. Ošetřovatelskou péči provádějí vždy s ohledem na soběstačnost pacienta. Psychicky pacienta podporují ve snaze být více soběstačný. K nácviku soběstačnosti využívají dostupné pomůcky. Pomocí výzkumných otázek jsme dospěli k naplnění cíle. Zjistili jsme, že rozdíl v rozsahu poskytované péče spočívá v počtu aktivit, které za pacienta vykonávají sestry na JIP a na standardním oddělení. Na jednotce intenzivní péče logicky sestry provádějí za pacienta více činností. Je to dáno stavem pacienta, který je v počátku akutní. I přesto se sestry snaží, co nejvíce pacienta aktivizovat v činnostech, které provádět může. Oproti tomu sestry na standardním oddělení mají možnost pacientovu soběstačnost zvyšovat ve více aktivitách. Usilují o to, aby byli pacienti soběstační v hygieně, stravování, chůzi a vyprazdňování. V tom by pacientům měli pomáhat i fyzioterapeuti. Jak se ale shodují sestry z JIP a ze standardního oddělení, tento přístup ne úplně funguje a tak jediným, kdo pacienta aktivizuje, jsou sestry a ošetřovatelky. Práce by měla sestrám sloužit k osvětlení závažnosti polytraumatu a k prohloubení jejich znalostí o řešené problematice.
|
|
|
Monitorace pooperační soběstačnosti u pacienta s polytraumatem
STRAKOVÁ, Lucie
Léčba pacientů s polytraumatem je dlouhodobá, často se mohou vyskytnout přidružené komplikace. V době rekonvalescence po četných operacích je výrazně omezena hybnost pacienta, jeho schopnost se o sebe postarat je nízká. V tomto období je tudíž velmi důležité provádět pravidelně nácvik soběstačnosti, aktivit denního života, kondiční cvičení i dechovou rehabilitaci. Včasná pooperační mobilizace a nácvik soběstačnosti pomáhá ke zlepšení celkového zdravotního stavu. Nezbytné je také podporovat motivaci a sebevědomí pacienta.
|
host ::
RSS.